V španělštině existují dva druhy členů – určitý a neurčitý člen. Oba členy se používají k určení identity podstatného jména.

Určitý člen se vztahuje na konkrétní věc, osobu nebo místo, a označuje, že mluvčí ví, o čem se hovoří. V španělštině se určitý člen používá také tehdy, když mluvíme o obecných věcech nebo pojmech.

Určitý člen se před podstatným jménem vyskytuje v následujících tvarech:

• mužský rod: „el“ (např. el libro – kniha)
• ženský rod: „la“ (např. la mesa – stůl)
• množné číslo: „los“ (pro mužský rod) nebo „las“ (pro ženský rod) (např. los libros – knihy)

Neurčitý člen se používá tehdy, když se mluví o něčem obecném, nebo když poprvé zmiňujeme nějakou věc nebo osobu. Neurčitý člen se před podstatným jménem vyskytuje v následujících tvarech:

• mužský rod: „un“ (např. un libro – kniha)
• ženský rod: „una“ (např. una mesa – stůl)
• množné číslo: „unos“ (pro mužský rod) nebo „unas“ (pro ženský rod) (např. unos libros – knihy)

Několik příkladů:

• El perro es grande. (Pes je velký.)
• La casa es blanca. (Dům je bílý.)
• Los niños juegan en el parque. (Děti se hrají v parku.)
• Un hombre camina por la calle. (Muž jde po ulici.)
• Una mujer lee un libro. (Žena čte knihu.)
• Unos niños juegan al fútbol. (Někteří kluci hrají fotbal.)
• Unas chicas cantan en el coro. (Některé dívky zpívají v pěveckém sboru.)

Je důležité poznamenat, že v některých případech se členy v španělštině nepoužívají. Například při vyjádření obecného významu, používání vlastního jména, názvů měst nebo jmen států.