Zápor ve španělštině se vytváří pomocí záporky „no“ následované slovesem. Pokud se jedná o sloveso v osobě (např. Yo hablo – já mluvím), záporka „no“ se umisťuje před slovesem: No hablo – nemluvím. Pokud se jedná o sloveso v infinitivu (např. Hablar – mluvit), záporka „no“ se umisťuje před infinitivem: No hablar – nemluvit. Pokud se jedná o sloveso v příčestí minulém (např. Hablado – mluvil), záporka „no“ se umisťuje před příčestím minulým: No he hablado – nemluvil jsem.

Příklady:

• Yo hablo español. (Já mluvím španělsky.) -> No hablo español. (Nemluvím španělsky.)
• Ellos van a la fiesta. (Oni jdou na večírek.) -> No van a la fiesta. (Nechodí na večírek.)
• Tú has estudiado mucho. (Ty jsi hodně studoval.) -> No has estudiado mucho. (Nehodně jsi studoval.)