Ukazovací zájmena ve španělštině slouží k označení vzdálenosti nebo polohy osob nebo věcí. Existují dva typy ukazovacích zájmen: blízká (este, esta, esto) a vzdálená (ese, esa, eso, aquel, aquella, aquello).

Blízká ukazovací zájmena se používají pro označení něčeho, co je blízko mluvčímu. Vzdálená zájmena se používají pro označení něčeho, co je dále od mluvčího.

Příklady blízkých ukazovacích zájmen:

• Este libro es muy interesante. (Tato kniha je velmi zajímavá.)
• ¿Qué es esto? (Co je tohle?)
• Esta casa es muy bonita. (Tento dům je velmi pěkný.)

Příklady vzdálených ukazovacích zájmen:

• Ese coche es muy caro. (Tamten vůz je velmi drahý.)
• Aquel chico es muy alto. (Tamten kluk je velmi vysoký.)
• Aquello no tiene sentido. (To nemá smysl.)

Ukazovací zájmena mohou být použita také jako přídavná jména:

• Me gusta este coche. (Líbí se mi tento vůz.)
• Aquella casa es muy grande. (Tamten dům je velmi velký.)
• Este libro es interesante. (Tato kniha je zajímavá.)

V některých situacích mohou být ukazovací zájmena nahrazena slovem „eso“ nebo „aquello“ jako zkrácený způsob vyjádření.

Příklady s použitím zkrácených ukazovacích zájmen:

• Quiero eso. (Chci to.)
• No me gusta aquello. (To se mi nelíbí.)

Ukazovací zájmena mohou být také kombinována s podstatnými jmény, aby se zdůraznila vzdálenost nebo blízkost věci nebo osoby.

Příklady:

• Este perro es mío. (Tento pes je můj.)
• Esa casa es de mi amigo. (Tamten dům patří mému příteli.)
• Aquellos chicos son muy ruidosos. (Tamti kluci jsou velmi hluční.)