V španělštině se rozkazovací způsob tvoří základní formou slovesa. Existují dva druhy rozkazů: afirmativní a negativní.

Afirmativní rozkaz se tvoří tak, že se vezme základní forma slovesa (v přítomném čase), odstraní se koncovka „-ar“, „-er“ nebo „-ir“ a nahradí se koncovkou „-a“ (pro 2. osobu jednotného čísla) nebo „-e“ (pro 2. osobu množného čísla).

Negativní rozkaz se tvoří pomocí slovesa „no“ a infinitivu slovesa.

Zde jsou příklady rozkazů:

Afirmativní:

• Habla más despacio. (Mluv pomaleji.)
• Abre la ventana. (Otevři okno.)
• Come la cena. (Jez večeři.)
• Limpia el baño. (Uklidni koupelnu.)
• Haz tu tarea. (Udělej svoji domácí úlohu.)
• Ve al supermercado. (Jdi do supermarketu.)
• Escucha la música. (Poslouchej hudbu.)
• Di la verdad. (Řekni pravdu.)
• Saca la basura. (Vyneseš odpadky.)
• Sé puntual. (Buď přesný.)

Negativní:

• No hables tan rápido. (Nemluv tak rychle.)
• No abras la puerta. (Nevyházej dveře.)
• No comas tanto dulce. (Nesněz tolik sladkého.)
• No llores más. (Nepiš.)
• No hagas eso. (Nedělej to.)
• No vayas allí. (Nechoď tam.)
• No escuches a los demás. (Neposlouchej ostatní.)
• No digas eso. (Nerýkej to.)
• No saques el celular en la clase. (Nevyndávej mobil v hodině.)
• No seas egoísta. (Nebuď sobecký.)

Je důležité mít na paměti, že u některých sloves se v rozkazovacím způsobu mění tvar kořene slova, například u slovesa „decir“ se mění na „di“ (řekni) a u slovesa „venir“ se mění na „ven“ (jdi).